Kdo šije naše oblečení

Usměvavá Kambodžanka Theavy už oblečení nevyrábí. Než se ale z řádové pracovnice organizace Sak Saum stala její národní ředitelkou, strávila dnů za šicím strojem nespočet. Nyní má Theavy za úkol koordinovat práci více než osmdesáti zaměstnanců a prodej jejich textilních výrobků. V jejím příběhu se ale zrcadlí životy mnoha dalších žen pracujících v Sak Sauk, a proto stojí za to o něm psát. Článek o Theavy a trochu o celé dílně Sak Saum vyšel na blogu Fashion Revolution.




Sak Saum znamená v khmerštině důstojnost. Právě o její navrácení stejnojmenná organizace usiluje. Ženy a muži, kteří zde pracují jako švadleny nebo krejčí, mají zkušenost s obchodem s lidmi nebo jsou obchodováním ohroženi kvůli své extrémní chudobě. Theavy není výjimkou. Do organizace Sak Saum se dostala jako oběť obchodování více než deseti lety a stala se jednou z jejích prvních švadlen.


Obchod s lidmi je v Kambodži dodnes hořkou realitou zejména v chudých venkovských oblastech. Jeho obětí se stávají mladé ženy i dívky, které bývají nuceny k práci v sexuálním průmyslu, ale i muži. Ti se nechávají zlákat nabídkami práce na Blízkém Východě či ve Východní Asii, kde pak pracují za nelidských podmínek, bez dokladů a šance na návrat. Theavy byla svými rodiči prodána už jako malý dívka. Poté, co se jí podařilo utéct a žít několik měsíců normálním životem, byla znovu unesena obchodníky.


Příběh Theavy ukazuje, že obchod s lidmi není jen prázdné slovní spojení. Podle odhadů je jen v Kambodži nuceno k prostituci asi 15 tisíc žen, z nichž třetina je mladších patnácti let. O svých zkušenostech mluví Theavy nerada. Realitu nelegálního sexuálního průmyslu, kde jsou dívky drženy pod vlivem drog a pohrůžek násilí, si asi stejně nedokáže nikdo z nás představit. Když obchodníci Theavy vezli směrem k vietnamské hranici, podařilo se jí pod záminkou návštěvy toalety utéct. V drogovém opojení, s modřinami, popáleninami a rukama otlačenýma od provazů se Theavy dostala až na policejní stanici, kde se domohla pomoci.


„Strach, nulové sebevědomí a velkou touhu po tom, být v bezpečí a milována,“ tak popisuje Theavy svůj stav poté, co se jí podařilo utéct. Nucená prostituce není v Kambodži jen traumatizujícím zážitkem, ale také velkým společenským stigmatem. Ženy, které se prostitucí živily, jejich rodiny často nepřijmou zpět a v komunitě, kde žily, jen s obtížemi hledají práci a společenské uplatnění.

Pomoc a zázemí Theavy nalezla právě v organizaci Sak Saum. Ta jí poskytla ubytování, práci, vzdělání i potřebnou podporu. Zaměstnanci a zaměstnankyně Sak Saum prochází nejprve kurzem šití, poté je jim nabídnuto místo v oděvní dílně organizace. Ta sídlí v městečku Saang poblíž hlavního města Phnom Penh. Ve dvou malých budovách vznikají pod rukama zaměstnanců a zaměstnankyň organizace překrásné tašky, trička a další drobné oděvní doplňky. Součástí areálu je ale také azylový dům a vzdělávací středisko nabízející kurzy angličtiny i kurzy čtení a psaní pro dospělé.


Theavy trvalo několik let, než ze sebe setřásla nedůvěru, strach a zášť vůči lidem. Před pěti lety se Theavy vdala a záhy se jí narodil první syn. Tomu dala jméno Sokun – dar od Boha. „Chci mu dát všechno, čeho se nedostalo mně,“ říká rozhodně Theavy. Kromě naplnění svého velkého snu, se ale dočkala také pracovních úspěchů. Jako národní ředitelka organizace Sak Saum, kterou se stala, se stará o provoz organizace a snaží se předávat svou sílu těm, kteří ji aktuálně potřebují.


Původní článek je k přečtení zde.

TukTuki.cz

info@tuktuki.cz

  • Facebook

© 2023 by INDOOR. Proudly created with Wix.com