Ti stejní lidé, kteří vnesli trochu etiky do vašeho ranního šálku kávy, se teď dobývají do vašich přeplněných šatníků. Catherine Clifford v článku pro americký časopis Entepreneur líčí, jak se některé módní značky v USA postupně přiklánějí k Fair Trade standardům. Přečtěte si o trnité cestě k fair trade výrobě oděvů a principech, které musí Fair Trade producenti dodržovat.Fair Trade USA, nezisková organizace věnující se certifikaci fair trade výrobků ve Spojených státech, se usilovně snaží rozšířit své standardy i do oblasti módy. Tato snaha začala zprvu nenápadně, ale v poslední době dostává rychlý spád. Na podzim roku 2013 uvedla značka Patagonia Fair Trade kolekci oblečení na jógu. Ve stejnou dobu se stala etiopská značka Oliberte prvním producentem obuvi pyšnícím se certifikátem Fair Trade.
Pronikání standardů etické výroby do oděvního průmyslu začalo již dávno a postupně se snaží dobýt srdce módních fanoušků. „Společnosti začaly prověřovat pracovní podmínky ve svých továrnách v polovině 90. let. Tehdy začaly být módní značky v čele s firmou Nike napadány za to, že jejich výrobky pochází z tzv. sweatshopů. Zborcení továrny v Bangladéši a další události bohužel svědčí o tom, že audity v továrnách nevedly k výraznému zlepšení pracovních podmínek,“ říká Heather Franzese, která stojí za oděvním programem organizace Fair Trade USA i za společností Good World Solutions vyvíjející technologie pro sledování pracovních podmínek v továrnách. „Je potřeba jít na to jinak,“ dodává.
Dělníci a dělnice v oděvních továrnách v rozvojových zemích dostávají často extrémně nízké mzdy, pracují dlouhé hodiny bez nároku na přestávku a často ani nejsou plnoletí. Během své práce naráží Franzese na hrozné podmínky v továrnách včetně práce s toxickými chemikáliemi a ve znečištěném ovzduší bez ochranných pomůcek. V některých zemích, kam pracovníci imigrují ze zahraničí, například v Malajsii, zadržují vlastníci továren cestovní pasy svých zaměstnanců a zaměstnankyň. Tuto praktiku lze podle Franzese označit jako nucenou práci.
Právě povědomí o těchto nespravedlivých výrobních podmínkách přimělo Franzese k vytvoření Fair Trade modelu pro americké oděvní značky. Aby továrna získala certifikát, musí školit své pracovníky i vedení, jedenkrát do roka projít auditem pracovních podmínek a přijímat potřebná opatření tak, aby byly dodržovány standardy stanovené Fair Trade USA. Pracovníkům musí být vyplácena alespoň minimální mzda, která je v dané zemi stanovena zákonem. Vedení továrny však musí usilovat o to, aby tato mzda byla postupně zvyšována na úroveň „living wage“. Tímto pojmem se označuje částka nutná pro přežití s přihlédnutím k reálným cenám v dané zemi.
Všichni pracovníci továrny mají také dostávat tzv. „Fair Trade prémii“ vyplácenou oděvní značkou, která zde nechává šít své produkty. Tyto peníze putují na speciální kolektivní účet, který je pod dohledem zaměstnanců továrny. Sami zaměstnanci se pak také rozhodují, jestli tyto peníze využijí k vyplacení prémií, nebo k financování rozvoje komunity. Například v Libérii pracovníci tamní Fair Trade organizace odhlasovali, že jejich prémie bude využita k podpoře školy. V Indii jsou tyto peníze pro změnu využívány k zařízení počítačového centra nebo k financování zemědělských projektů.
Vůbec první nositel certifikátu Fair Trade z řad výrobců oblečení, značka prAna, vyplatila na Fair Trade prémiích za dva a půl roku produkce Fair Trade triček už 27 000 amerických dolarů. „Právě Fair Trade prémie je částkou navíc, která dělá výslednou cenu výrobku vyšší,“ vysvětluje Nicole Bassett, která má na starosti udržitelnost značky prAna. Fair Trade prémie se různí podle výše mezd v továrně a konečné ceny výrobku, zpravidla se ale pohybuje mezi 1 a 10 procenty z ceny každého produktu.
PrAna prodává přibližně dvanáct Fair Trade výrobků pro ženy i muže. Poptávka po Fair Trade produktech je podle zástupců této kalifornské značky stabilní a stále narůstá. „To, že naši designéři mohou rok co rok rozšiřovat nabídku produktů naší značky svědčí o tom, že Fair Trade oblečení je na trhu žádaným artiklem,“ říká Bassett.
Nyní prAna pracuje na vytvoření vlastního dodavatelské řetězce odpovídajícího principům Fair Trade. Jednou z možností je začít spolupracovat s novými dodavateli, druhou variantou je, aby se stávající dodavatelé uzpůsobili standardům Fair Trade. Jestliže bude chtít prAna svou nabídku Fair Trade produktů rozšiřovat, je potřeba začít nad přeměnou dodavatelského řetězce strategicky přemýšlet. „Zjistili jsme, že fair trade pro nás není jen jedním z měřítek, ale že se postupně stává prioritou naší společnosti,“ vysvětluje pracovnice značky.
Značky však málo kdy přejdou na produkci fair trade výrobků, pokud to od nich nežádají jejich zákazníci. Rozjet fair trade výrobu totiž vyžaduje množství času a úsilí, které by musela firma vynaložit.
Zatím největší značkou, která se zavázala k udržitelnému způsobu výroby oděvů v USA, je Patagonia. Značka ohlásila přechod k Fair Trade principům na podzim roku 2013. Prvních osm výrobků s Fair Trade certifikátem se však na pultech objevilo až o rok později. I tento malý krok byl však důležitým impulsem i komerčním sdělením. Patagonia se svým důrazem na udržitelnost proslavila už v minulosti, když uveřejnila celostránkovou reklamu nabádající, aby lidé nekupovali jednu z jejích oblíbených bund. Důvodem měl být obrovský dopad výroby otdoorového oblečení na životní prostředí, jak společnost vysvětluje na svých webových stránkách.
I pro natolik environmentálně zapálenou společnost, jako je Patagonia, byl přechod k ruční výrobě Fair Trade oblečení velkou výzvou. „Vyžaduje to úplně jiný přístup, který je dost náročný, což mě samotného překvapilo,“ uvedl Jill Dumain, který má environmentální strategii značky Patagonia na starosti. Značka přecházející k Fair Trade produkci musí jednak kompletně přepracovat svou logistiku a zaručit, aby byly jednotlivé články jejího dodavatelského řetězce prověřené podle fair Trade standardů. Musí však také naučit své zákazníky přemýšlet o možnostech, které při nákupu oblečení mají. Tento způsob myšlení už mají zákazníci zažitý při nákupu některých výrobků, třeba jídla. Jako příklad uvádí Dumain vajíčka: „Každý může rozhodnout o životě slepic v USA tím, jaká vajíčka si koupí. Co budou jíst? V čem budou zavřené? Nebo budou mít volný výběh? Někdo nad těmito věcmi vůbec nepřemýšlí a vybírá si jen podle ceny, ale mnoha lidem už se podobné otázky vedraly do mysli,“ vysvětluje Dumain. „Co se týká oblečení, zákazníci však doposud podobnou možnost volby téměř nemají.“
V módě, světě, kde jsou zákazníci trénovaní v lovu na ta nejlevnější trička mezi regály obřích obchodních domů, je těžké naučit kupující tomu, aby dali více peněz za méně módních kousků, které jim však vydrží mnohem déle. V současnosti je poptávka po eticky vyrobeném oblečení jen ze strany úzké skupinky zvídavých a uvědomělých zákazníků. Pro obchodníky, kteří chtějí sledovat trendy a být vždy o krok napřed, je tato cílová skupina velkou příležitostí a rizikem zároveň.
„První průkopníci v této oblasti využili důraz na etický původ oblečení, aby se vydělili na nepřehledném trhu s módou a získali tak konkurenční výhodu před ostatními. Přinesli na trh něco nového, něco, co chce podpořit každý, ale ne každý má odvahu se do toho skutečně pustit,“ vysvětluje Franzese. „A myslím si, že stále existují příležitosti pro nové značky i pro malé podnikatele, aby se pustili do etické výroby oblečení a získali vůdčí pozici na tomto nově vznikajícím trhu.“
Volně přeloženo podle původního článku First Coffee, Now Fashion: Apparel Brands Seek Fair Trade Certification Despite Challenges vydaného v časopise Entepreneur 17.10.2013. Původní text je zde.