Pandemie v textilním průmyslu

Málokomu současná celosvětová pandemie prospěje. Na textilní dělníky a dělnice v zemích Asie a Afriky ale může mít obzvlášť tvrdý dopad.


Obchody s oblečením budou v Česku minimálně několik týdnů zavřené. A to je z hlediska oděvních firem jen kapka v moři v porovnání s omezením prodeje dalších zemích Evropy, Asie i USA. Na svých tržbách to značně pocítí všichni, kteří mají s oděvním průmyslem něco společného - od nadnárodních firem, přes malé živnostníky, dopravce až po majitele továren a v nich pracující dělníky a dělnice.


Zaplatit vyrobené oblečení až po jeho dodání je v oděvním průmyslu zcela běžná praxe. Oděvní značky tím samy sebe chrání před situacemi, jako je tato. Ve stovkách továren tak zůstávají ležet hotové nebo rozpracované výrobky určené k exportu do celého světa. Ty ale najednou nikdo nechce a platit za ně nebude. Náklady za materiál i mzdy pracovníků a pracovnic se tedy už majitelům továren zřejmě nikdy nevrátí.


I na nadnárodní oděvní firmy má současné zastavení prodeje obrovský dopad. Například značka Nike vykazuje za poslední čtvrtletí ztrátu 3,5 miliardy dolarů a podobně jsou na tom i ostatní. Likvidační může být pandemie také pro ekonomiky zemí jihozápadní Asie. Země jako Bangladéš, Kambodža či Pákistán jsou totiž na produkci textilu zcela závislé. Kdo nepracuje přímo v oděvní továrně, podílí se na dopravě, dodávkách materiálu a dalších souvisejících odvětvích. Největší katastrofu však bude Covid-19 zřejmě představovat pro samotné dělníky a dělnice.


Zatímco oděvní značky či továrny mají možnost obtížné období překlenout například půjčkou či díky úsporám, pro samotné švadleny se jedná o skutečnou katastrofu. Z mezd, které oděvní továrny vyplácí, není možné cokoliv našetřit na horší časy. Řada dělníků a dělnic zároveň pracuje bez regulérní smlouvy a propustit je je tedy možné ze dne na den. V zemích, kde nefunguje sociální či zdravotní pojištění zůstanou i se svými rodinami zkrátka bez příjmu. Absence zdravotní péče a rychle se šířící virus pak budou už jen třešinkou na dortu. Připravenost zdravotních systémů rozvojových zemí na přicházející pandemii je možné ukázat na příkladu Bangladéše. Zde existuje na 170 milionů obyvatel celkem 500 lůžek intenzivní péče.


Sečteno a podtrženo: několik desítek milionů lidí bude mít velký problém. Rubana Huq, prezident bangladéšské Garment Manufacturers and Exporters Association uvádí, že během jediného dne přišlo 20 bangladéšských textilních továren o zakázky za 10 milionů amerických dolarů. To nutně povede k masivnímu propouštění i zavírání celých továren. Jen v Bangladéši je v nich zaměstnaných přibližně 5 milionů lidí, zejména žen. A co bude se stovkami tisíc džínů, triček a dalšího oblečení, které oděvní značky najednou nechtějí? Možná skončí na místních trzích, kde se prodají za zlomek ceny, možná na skládce či ve spalovnách.


Mnoho oděvních značek se snaží v době pandemie chovat solidárně a přispívat nemocnicím a dalším institucím v zemích svého původu, což je úctyhodné. Například Prada či Armani intenzivně finančně podporují italské nemocnice a podobných příkladů bychom našli více. Opět, a možná ještě intenzivněji, je ale na místě tyto značky vyzvat také k solidaritě se svými dodavateli a etickému chování vůči nim.





Více informací najdete v angličtině např. v článku As coronavirus spreads, supply chain workers face layoffs, který cituje také Rachel Feller, zakladatelku značky tonlé.








TukTuki.cz

info@tuktuki.cz

  • Facebook

© 2023 by INDOOR. Proudly created with Wix.com