"Každý nákup je volba", "Díky, že podporujete změnu", "Šťastnější farmáři, zdravější komunity a čistší planeta", to jsou jen některé z hlášek, kterými indická značka No Nasties zdobí své výrobky. A nejedná se jen o planá prohlášení.

Aby bylo jasno: Indie je poměrně rozporuplná země. V klimatizovaných kancelářích pracují za poměrně slušné peníze zástupy ajťáků i špičkových vědců, zatímco pod jejich okny žebrají děti a dělníci a dělnice šijou ve sweatshopech naše oblečení do obřích řetězců. 

Zakladatele značky No Nasties zvedla ze židle informace o tom, že jen v Indii spáchá každých 30 minut sebevraždu jeden farmář. To je celkem 250 000 farmářů za 15 let, a to už je i na miliardovou zemi hodně. No Nasties si řekli, že zkusí alespoň několika farmářům jejich životy zlepšit a vrhli se proto do férového zemědělství a záhy i do férového podnikání. Chtěli přijít s alternativou, která nebude své zákazníky nutit změnit styl, ale přinese stylovou módu v udržitelném provedení.

A to se No Nasties podle mě dost povedlo. Nejvíc mě na jejich práci baví, že mají pod palcem celý proces výroby - od semínka bavlny až po hotové tričko. No Nasties spolupracují s farmáři (z nichž žádný zatím nespáchal sebevraždu), kteří pro ně na organických farmách pěstují bavlnu. Ta se díky nulovému používaní pesticidů i férovým pracovním podmínkám pyšní certifikáty GOTS (Global Organic Textile Standard) a Fair Trade International. Ve vlastní dílně pak bavlnu přetváří v designové kousky, které nosí lidé po celém světě.

Za značkou No Nasties stojí skupinka nadšených mladých indických podnikavců, kteří svým byznysem přispívají (kromě radosti a sexappealu svých zákazníků) k rozvoji komunit a vesnic, s nimiž spolupracují. Certifikace Fair Trade International zaručuje, že v ceně každého výrobku je započten i tzv. sociální příplatek - částka, která putuje do komunitního fondu určeného na rozvojové projekty. Jak s nimi jednotlivé vesnice a komunity naloži, je na nich. Někdo z peněz sponzoruje místní školu, jinde vykopou studnu, někde rozšíří podnikání nebo nakoupí nové stroje. Důležité ovšem je, že o využití těchto peněz rozhodují sami zaměstnanci, přičemž peníze slouží i ostatním lidem žijícím v blízkosti továrny či farmy.